Vítejte na webových stránkách
sdružení nezávislých kandidátů Liběhrad.

Hrad Liběhrad

Existuje spousta zřícenin více či méně znatelných, jejichž historii známe díky kombinaci výsledků archeologických výzkumů a rešerší písemných pramenů. Existuje však celá řada zřícenin, které se do historie ničím nezapsaly a jejichž pozůstatky dnes mnohé nenabízí ani archeologům.

Sám název máme doložen již k roku 1532, kdy je proti Liběhradu zmiňován zdejší mlýn. Název zříceniny – Liběhrad si tedy Hájek ve své kronice (1541) nevymyslel, použil obecně rozšířený název, vycházející však z názvu sousedních Libčic, než od bájné Libuše, jejíž dívčí družina zde měla hrádek postavit. Ačkoliv pro většinu místních zde rozvaliny stály odedávna a určitě si zde za dlouhých zimních večerů o nich vyprávěli nejrůznější pověsti, velmi oblíbená Hájkova kronika záhy se svou verzí historie zvítězila. Ba co víc, Václav Krolmus v roce 1853 zaznamenal jakési pokračování – na hrádku vládl v době Lucké války bojovník Styr a vedla odtud prý podzemní chodba až do Turska!

Bájné počátky i zánik hradu kladli do pohanského období i tehdejší badatelé. Není se čemu divit, archeologie byla v té době v plenkách a naprostá absence písemných zpráv důvěru v pověsti jen podporovala. Navíc tomu napomáhala i směs pravěkých a středověkých archeologických nálezů, nacházená odedávna při vybírání kamene z ruin hrádku, při zakládání vinic na svazích skály, orbě polí nebo po deštích rozplavujících svažitý terén. První oficiální nálezy pochází shodou okolností až z doby destrukce zříceniny, související se stavbou Severní dráhy z Prahy do Podmokel. Z tohoto důvodu bylo nutné odstřelit část skály do té doby spadající do řeky, čímž se hradní areál ocitl na okraji srázu. Po sesutí skály v roce 1865 další sanací zmizela i malá severovýchodní část hrádku (a nebezpečné stojící zdi srovnány se zemí).

Dnes jen těžko pochopíme informaci o tom, že se na hrádku kopal i materiál pro železniční násep, dost možná se spíše jednalo o první „prokopávání“ hrádku, probíhajícího souběžně se stavbou dráhy. Jak dokládá budoucí člen Archeologického muzejního sboru Karel Vladislav Zap, provedl jeho průvodce po stavbě dráhy Ing. Barichar (Belichar) při té příležitosti na hrádku výzkum, při kterém nalezl spoustu předmětů ze středověku, ale i z doby starší, pravděpodobně ze starší doby bronzové, jak to potvrzují například sporé nálezy keramiky ze sběru pozdějšího předního kastelologa Tomáše Durdíka v roce 1969 (dvě rozdílná období v nálezech rozpoznal už v roce 1855 místní farář Kopš).

Zdá se, že svažující se skalní ostrožna byla v těchto místech využita jako sídliště únětické kultury. Nálezy z trasy stavby železnice schraňoval Ing. Barichar ve svém bytě v Dolanech, odkud měly zřejmě směřovat do tehdejšího Vlasteneckého muzea v Čechách, tedy dnešního Národního muzea. Kde skutečně skončily, však dnes již nezjistíme. Stavební inženýr měl s hrádkem velké plány, mimo jiné zde plánoval vybudovat vyhlídku, která by zdejšímu místu slušela i dnes. O něco později zde Václav Krolmus popisuje další nálezy pravěkých předmětů a z prostoru vinice získává kolekci železných zbraní a nástrojů.

V roce 1867 přijíždí do Libčic ranním vlakem arch. Antonín Baum, aby v rámci své „Procházky po okolí Pražském“ cestou do nedalekých Holubic navštívil i romantický Liběhrad. Obeznámen s dosavadními nálezy a výzkumy hrádek po prohlídce datuje do 14. století. K tomuto datování se později připojil i velký znalec panských sídel August Sedláček a doplnil, že opevněný bod nad řekou pravděpodobně nechal vystavět majitel zdejšího panství, kterým byl Zbraslavský klášter. Tento výklad víceméně podporují i výsledky nedestruktivního archeologického výzkumu, který zde v roce 2006 -7 provedl Mgr. Josef Hložek. Geofyzikální výzkum nepotvrdil existenci možného předhradí na poli u hřbitova, nepotvrdil však ani existenci případného pravěkého sídliště, které se tak zřejmě soustředilo do stejné polohy, jakou ve 14. století zaujal středověký hrádek.

Důvody pro vznik této pevnůstky nad řekou neznáme, můžeme jen předpokládat, že to byl správní objekt nejspíše zmíněného Zbraslavského kláštera, jehož poloha však nabízí úvahy o kontrole říčního obchodu, nemluvě o prastarém přívozu v sousedství, spojujícím Libčice s pravým břehem Vltavy.

Kdykoliv zajdu do těchto míst, vzpomenu si na záhadný Kazín, opředený pověstmi o Libušině sestře Kazi (Teta si vybrala skálu proti proudu někdejší Mže), nacházející se na podobné skále na území kdysi patřícímu Zbraslavskému klášteru. I zde stál ve stejné době podobný hrádek, o kterém také nemáme ani jeden písemný pramen.

Mgr. Petr Nový
Archeolog Středočeského muzea v Roztokách